Léto a prázdniny přináší často skvělé počasí s jasným sluncem a modrou oblohu bez mráčku. Pro čas dovolených paráda, pro fotografa pravé peklo.
Tváře či světlé letní šaty v slunci přímo září, zatímco ve stínech panuje temnota, slitá černočerná (ne)kresba a podpaly.
Původce všech hrůz letního fotografování je …přílišný tonální kontrast.
Trošku teorie:
V každé fotografované scéně najdete nějaká místa s nejnižším jasem, čili stíny. A také místa s nejvyšším jasem, neboli světla. Rozdíl v úrovni jasu mezi světly a stíny vytváří tonální kontrast.
Tomu, jaký rozdíl úrovní jasu ještě snímač vašeho fotoaparátu dokáže zachytit bez ztráty obrazové informace, se říká dynamický rozsah snímače. Rozdíl jasu mezi světly a stíny ve scéně zase určuje dynamický rozsah scény.
Ideálem fotografa je situace, kdy dynamický rozsah scény bude menší než rozsah snímače. Neboli snímač bez potíží zachytí zároveň nejtmavší stíny i nejsvětlejší místa. Což bude snadné docílit třeba při fotografování v mlze či pošmourném podzimním dni.
Noční můrou fotografa je scéna s velkým tonálním kontrastem, větším než co snímač dokáže pobrat. Pak je na nutno něco obětovat.
Buď stíny, čili korekce expozice do minusu, podexponovaný snímek s dobře prokreslenými jasy a černočerně slitými stíny.
Nebo jasy. Korekce expozice do plusu, stinné partie budou vykreslené správně, ty jasné zcela bílé, vypálené a bez kresby. Dost často takto dopadají portréty za jasného dne v krajině. Postava, tvář a krajina bývají zachycené dobře a s pěknými detaily, světlejší obloha je ovšem takřka stejnoměrně přepálená do šedobíla až šedomodra.
Jen na okraj: Pokud si říkáte, že velmi kontrastní scény prostě vyfotíte do rawu a později v editoru kontrast uberete, smůla. Tudy cesta doopravdy nevede.
Scéna s rozumným kontrastem přímo fotografovaná totiž obsahuje celou škálu jemně odstupňovaných jasových odstínů. Které takřka plynule přechází jeden do druhého.
Když zkusíte snížit původně vysoký kontrast u snímku v editoru, nedostanete onu žádoucí škálu jemných jasových odstínů. Jen velmi tmavá plocha bude o něco světleji šedivější a velmi světlá plocha trochu ztmavením zešedne. Snímek bude méně kontrastní, ale šedivější, plochý a bez “šťávy”.
Co tedy s ostrým letním sluncem?
Existuje pár triků, které mohou napomoci k tomu, aby fotopeklo bylo přece jen trošku méně strašlivé a pořízené snímky přijatelnější už v základu.
- Foťte v době mírnějších kontrastů. Co to znamená prakticky? Ráno a v podvečer není sluneční světlo zdaleka tak ostré. Je měkčí a lépe kreslí. Navíc dává i zajímavější stíny. Neplatí to ovšem pro oblíbené “siluetovky” se sluncem za modelkou či modelem. U těch je prostě třeba exponovat “na světla” a smířit se s černočernými stíny.
- Využijte méně kontrastně kreslící objektivy. Pro běžné fotografování jsou měkce kreslící objektivy spíš nevýhodou. Ne tak v ostrém světle. Například Sonnar 180 mm f/2.8 z Carl Zeiss Jena (pravda, jako portrétní je ohniskem hodně dlouhý a váhou hodně těžký) kreslí v poledním slunci skvěle a zachovává plno detailů.
- Foťte v polostínu či ve stínu. Tenhle trik dobře znají třeba svatební fotografové - pro fotky páru po obřadu se hodí mít po ruce stín stromu (a lehce dosvítit fill-in bleskem tak, aby pleťovka v šerosvitu slunce ceděného skrz listí, netáhla do zelenkavých tónů). Anebo venku počkat na nějaký ten mráček. Když přechází přes slunce, funguje jako obrovský difuzor a světlo zjemní. Nejlépe vyčíhat chvilku, kdy je slunce v tenčím okraji mraku, dá světlo bez velkých kontrastů, ale pořád pěkně směrované a příjemně kreslící.
- Využijte k projasnění stínů fotografický blesk. Vždycky ale tak, aby nebyl hlavním zdrojem světla, nýbrž jen přidal světlo tmavším partiím a jiskru do očí. Ve stínu a na krátkou vzdálenost několika metrů k tomu bohatě postačí i silnější systémový blesk, ideálně odpalovaný mimo sáňky. Pro efektní portréty lidí či zvířat v protisvětle, ať v poledne nebo na pozadí zapadajícího slunce je nutno sáhnout po těžším kalibru. Systémový blesk bude k dosvícení slabý a je potřeba sáhnout po výkonnejším studiovém záblesku. A jestli vás napadlo místo blesků použít odraznou desku? U rostlin či makra možná. Pro lidi či zvířata ne, v intenzivním odraženém světle vám budou přivírat oči a mžourat jako sýček v poledne. (Záblesk fotografického blesku je tak rychlý, že portrétovaný oči přivřít nestihne.)
- Využijte expoziční bracketing. Tedy ze stativu snímanou sérii několika snímků téže scény s různou expozicí. Dílčí snímky posléze složíte do jediného snímku s velkým dynamickým rozsahem (HDR). Metoda se nehodí pro snímky pořizované z ruky ani pro snímky s výrazným pohybem ve scéně (kývající se rostliny, rozevláté vlajky či závoje, rychle jedoucí automobily, lidé v pohybu…).
- Fotografické filtry snižující kontrast. Mají jednu neskutečnou výhodu: Prostě je nasadíte na objektiv a fungují. Bez toho, že byste potřebovali dalšího pomocníka k držení odrazky či blesku. Mají druhou neskutečnou výhodu: Upravují světlo ještě než projde do objektivu. A tedy žádná dodatečná ztráta obrazových dat k jaké dochází pozdější editací již zaznamenaného snímku.
Polarizační filtr, krom jiného, dokáže mírně a částečně snížit tonální kontrast snímku, pořízeného na přímém slunci. A také u portrétů ubere odlesky na pleti. Což se třeba při portrétu nevěsty či družiček určitě hodí.
Pro správnou práci s CPL pŕipomínám tři zásady: Filtr je třeba pro žádanou míru účinku otáčet do vhodné polohy. Zároveň se polarizační filtr nehodí na širokoúhlé objektivy, rozumná hranice používání je tak od 30–35 mm ohniska (na fullframe snímači) výše. A CPL má naprosto mizivý účinek v přímém protisvětle (anebo přímo po světle), naopak v bočním světle je skvělý.
White Mist je speciální a velmi zajímavý filtr. Je bezbarvý a povrch skla má jemňounce zdrsněný. Což “rozbíjí světlo” citelně snižuje tonální kontrast a přitom vliv na ostrost je minimální. Tam, kde by bez filtru byla v zaznamenaném obraze jen jednoduchá kontrastní hrana “světlá-tmavá”, White Mist vytvoří minipřechod o několika jasových úrovních “světlá-méně světlá-středně tmavá-více tmavá-tmavá…”. Jak již zmíněno, výhodou je, že se tak děje před objektivem a v zaznamenaném obrazu zůstávají veškerá obrazová data.Zjemnění obrazu dodává navíc snímkům snovější atmosféru, trošku pripomínající kinofilmová “starosklíčka”.
Přeji krásné letní fotografie se zvládnutými tonálními kontrasty :-)
Jiří Skořepa
Obrazová příloha :
Ranní snímek skaliska Chianca Amara („hořký kámen“), místa, kde osmanští piráti v roce 1554 povraždili několik tisíc žen, dětí a starců nevhodných k odvlečení do otroctví. Fotografii v úzkých a tmavých uličkách jihoitalského Vieste při jasné obloze nepořídíte jinak, než s využitím expozičního bracketingu ( 9 expozic s odstupem 1 EV a složení do výsledného HDR.
Skalní monolit Pizzomunno při východu slunce. Tonální kontrast je obrovský a pomůže jen expoziční bracketing a složení do HDR.
z listnatého lesa ostrova Krk. Byť fotografovaný v časném odpoledni a za jasného počasí, stačilo vyčkat na správnou kombinaci světla a stínu s nižším tonálním kontrastem.
Ranní snímek orchideje prstnatce bezového (Dactylorhiza sambucina) v ostrém protisvětle a orosené trávě. Ke snížení tonálního kontrastu významně pomohly odrazná deska a White Mist filtr VFFOTO, takže bylo možné fotografovat přímo, bez expozičního bracketingu. White Mist navíc snímku dodal jemnou atmosféru ve stylu klasických historických kinofilmových objektivů.