Cirkulární polarizační filtr je jedním ze skel před objektivem, které dodnes nejde plnohodnotně nahradit programy v počítači. Přitom se sestává jen z pár dílů skla a kovu.
Chtěli byste si polarizační filtr vyrobit sami a postrádáte návod? Tady je:
Vezměte dva kusy optického skla. Čím kvalitnější, tím lépe. Ideálně třeba Schott B270.
Buďto v podobě ploché tabulky, pak vám stačí tloušťka 2 mm. Vyřízněte kruh o požadovaném průměru.
Nebo vezměte kruhový špalík – pak si z něho nařežte 2mm plátky.
Dvoumilimetrový plátek zbruste po obou stranách. Uberte o dost víc než polovinu materiálu na konečnou tloušťku, mělo by zbýt kolem 0,6 mm. Při broušení dbejte aby oba vznikající povrchy byly vzájemně důsledně rovnoběžné (planparalelní).
Obě vzniklé plochy dokonale vyleštěte. Nestačí jen vnější povrchy, takový polarizační filtr by na teleobjektivu trpěl ztrátou jemných detailů kresby. S trochou praxe byste zbroušení a vyleštění u skla typu Schott B270 měli zvládnout za půlhodinu.
Mezi oba vybroušené plátky skla vložte polarizační fólii. Třeba tu od japonské firmy Nitto. Fólii kvalitně napněte – jakékoliv zvlnění nebo nerovnost zhorší optickou kvalitu filtru.
V dalším kroku musíte fólii zabezpečit proti vlhkosti. Vlhkem by se zvlnila a případně by na ní mohly začít růst vlákna hub či kolonie baktérií. Přece jen je z chutné organické celulózy. Nejjednodušeji fólii po celém obvodu skle vzduchotěsně utěsněte. Chcete-li být opravdu precizní, ještě předtím napnutou fólii mezi skla celoplošně vlepte UV vytvrzujícím lepidlem.
Na kompletní sendvič, z obou skel a fólie mezi nimi, napařte ve vakuu kovové vrstvičky antireflexů. Postupně, jednu po druhé, do obvyklých šesti až sedmi z každé strany. Navrch přidejte několik organických nanovrstev. Hlavně proto, aby se na filtru nedržela špína a kapky se z něho odkutálely v kuličkách.
Hotový skleněný bloček dejte vypálit. Antireflexy a nanovrstvy se teplem vytvrdí.
Hlídejte si přitom teplotu. Měla by jen nepatrně přesáhnout 50 °C. Při vyšší teplotě je vytvrzení dokonalejší a povrch tvrdší, ale to u polarizačního filtru nejde. Upekli byste celulózu polarizační fólie.
Tak, máte hotovou optickou část a zbývá rámeček.
Vytočte jej z kvalitního duralu. Můžete použít i mosaz, ale pracněji se opracovává a její díly při otáčení po sobě navzájem kloužou trošičku hůř. Můžete ale mosaz a dural zkombinovat.
Závity vyřežte s tolerancí v setinách milimetru. Tak, aby spoje precizně seděly.
Rámeček povrchově upravte kvalitním černým eloxováním. Není příjemné, když se vám barva po pár týdnech začne stírat dolů.
Mezi kluzné plochy obou dílů naneste nepatrně maziva. Opravdu nestačí grafitová vazelína nebo olej WD-40, použijte speciální mazivo přímo pro polarizační filtry. Stačí jej nanést jednorázově a ve stopovém množství, vydrží po celou dobu životnosti filtru. Na kvalitě nešetřete, berte standardní mazivo s cenovkou několik tisíc amerických dolarů za kilogram.
Složte a spojte rámeček. Do sestaveného vložte připravený bloček skla a pečlivě dotáhněte pojistným kroužkem. Vložte celek do dobré krabičky a máte hotovo.
A pokud se vám některý krok nepodařil, vždycky si polarizační filtr můžete koupit už hotový. Třeba v Humpolci ve VFFOTO nebo v e-shopu na www.vffoto.com.
Jiří Skořepa